Mikrofinancování má za účel
zpřístupnit finanční služby těm lidem či organizacím, pro které jsou služby
běžně nabízené finančními institucemi z nejrůznějších důvodů nedostupné, a to způsobem,
který je pro tyto osoby či organizace pochopitelný a ekonomicky přijatelný.
S pomocí mikrofinančních institucí, tedy subjektů specializujících se na mikrofinancování
tak mají možnost ukládat volné prostředky, půjčovat si peníze nebo pojistit se.
Aktuální podoba
mikrofinancování je spojováno se sedmdesátými lety XX. století, která přinesla nové inovace
a moderní přístupy. První samostatnou bankou zaměřenou na mikrofinancování a rozvoj společnosti byla
Shore Bank založená v roce 1973 v Chicagu. Velké zásluhy má profesor ekonomie Muhammad Yunus,
který v roce 1974 poskytl v Bangladéši první mikroúvěr. Později založil proslulou Grameen Bank a v roce 2006
získal Nobelovu cenu za mír, čímž problematiku mikrofinancování významným způsobem zpopularizoval.
Systém
mikrofinancování nachází i v současné Evropě své ekonomicky i sociálně prověřené uplatnění.
Potřeba mikrofinančních služeb tak vedla v posledních letech v Evropě ke vzniku standardně komerčně
fungujících mikrofinančních institucí. Za „vzorovou“ zemi využití mikrofinančního systému
pro podporu podnikání lze v současnosti považovat Německo.
Jedná se především o instituce jako KFW Bankengruppe,
Deutsches Mikrofinanz Institut (DMI), či banku GLS.